Spekulovalo se o ní už několik let nazpět. Měla být například hlavním dárkem, který si festival nadělí k plnoletosti. Její realizace však stále unikala a předávala se z ruky do ruky. Nakonec přišla v ten pravý čas. Dvacet let je pro festival tak významné jubileum, že to za nějaké ty porodní bolesti stálo. Je tu a je skvělá. Pavlu Křiklanovi se podařilo dát dokupy čtyřistačtyřiceti stránkový velkoformátový barevný kolos na křídovém papíře, který má stejně jako Josefovská orlice dva jazyky. Krom studie historie festivalu je možno publikaci použít i jako studijní text pro výuku angličtiny.

Ačkoliv hlavní téma, které rezonuje celou více jak dvoukilovou cihlou, je jednoduše „pouze“ historie festivalu, nečekejte nudný metalový dějepis. Dvacet let dramatického životního osudu Brutal Assaultu je hlavně dvacet let příběhů lidí, kteří se na festivalu podíleli a podílí. Optika je samozřejmě zaměřena na hlavní organizátory, kteří komentují nebo vyprávějí jednotlivé kapitoly, kniha však nezanedbává ani kapely a fanoušky. Takovou třešinkou na dortu jsou pak příběhy lidí, kteří se k festivalu připletli tak nějak náhodou, ať už to jsou trampoty prvních zvukařů nebo „zajišťovačů jídla a pití“ nebo zahraničního fanouška, který si na festivalu našel manželku.

Fajnšmekry a pamětníky tak asi nepřekvapí, že Shindy není zakladatelem festivalu, nebo že v počátcích šlo o malou jednodenní akci lokálního významu. Přesto se i tak se dozví spoustu zajímavých drbů ze zákulisí, které organizátoři pustili na svobodu. Z doslechu vím, že se i některé kapely zlobily, že těch informací, které by měly zůstat v backstage, bylo nějak moc.

Počátek se zabývá tím zásadním - příběhem názvu festivalu a představením svaté trojice, která za festivalem stojí, případně stála v minulosti. Následuje vyprávění o cestě festivalu jednotlivými lokalitami, kde se dozvíte, proč se stěhoval a jakým způsobem to stěhování probíhalo. Největší část knihy zaujímají příběhy jednotlivých ročníků, kde vyslechnete vždy historku headlinera, zásadní událost ročníku i to, jak ten či onen ročník viděl fanoušek, který k festivalu přirostl už s ročníkem prvním. Bonusem pak jsou různé perličky, ať už šlo o peripetie s úřady, novinové články nebo jiné netradiční dovětky.

To vše je předkládáno čtivě někdy až ve strhujícím tempu. Nováčkovi v týmu Brutal Assaultu, Pavlu Křiklanovi, se tak podařilo polepit dohromady mimořádné dílo mapující vše zásadní. Možná by šlo vybrat lepší fotky, případně rozšířit raritní fotogalerii prvních ročníků, ale co už. Trochu jsem přičichl k tomu, jak živelně kniha vznikala a jak se dokončovala a jsem nakonec překvapen, jak skvěle to dopadlo.